Dědictví s sebou přináší řadu administrativních povinností. Možná vás právě v tom kontextu napadlo, co vše musíte zaplatit a zda vás čeká dědická daň. Podívejte se na to, jak se legislativa změnila, jaké poplatky vás u notáře skutečně čekají a kdy se nevyhnete odhadům majetku.

Jestli náklady spojené s dědickým řízením zaskočily váš rozpočet, vyrovnat ho může online půjčka Creditea. Nejenže vám pomůže překlenout toto nepříjemné období, ale poslouží vám také jako rezerva na budoucnost.

Vyplnit žádost online

Dědická daň - existuje v Česku a kolik je dědická daň dnes?

Kolik je dědická daň? Na začátku hned jedna dobrá zpráva. Od 1. ledna 2014 již v českém právním řádu neexistuje daň dědická ani daň darovací. Neznamená to však, že by se od té doby přestaly řešit daňové dopady bezúplatných příjmů, jen se jejich úprava přesunula do jiných zákonů.¹

V případě dědictví, je situace poměrně jednoduchá. Veškeré příjmy, které získáte z dědictví, jsou od daně osvobozeny. A to platí bez ohledu na příbuzenský vztah k zůstaviteli. Dříve se přitom platila až 20% daň v závislosti na příbuzenské skupině.¹

Osvobození od daně se týká nejen fyzických osob, ale i právnických osob. Tyto příjmy navíc není nutné uvádět v daňovém přiznání ani je nikde jinde vykazovat.¹

Daň z dědictví vs. poplatky

Daň z dědictví se neplatí, přesto zaplatíte za náklady na notáře a případně další nutné výlohy. Proto je důležité rozlišovat mezi daní, která je příjmem státu, a poplatky, které představují úhradu za konkrétní služby v rámci dědického řízení.²

Mezi nejčastější náklady patří zejména:

• Odměna notáři – Obvykle nejvýraznější položka, kterou dědicové hradí za vedení dědického řízení a úkony soudního komisaře.
• Znalecké posudky – Mohou být nutné pro určení hodnoty movitého či nemovitého majetku, který je předmětem dědictví.
• Správní poplatky – Například za výpisy z katastru nemovitostí nebo jiných evidencí.

Dědická daň z nemovitosti

Rozdíl mezi nákupem a děděním je takový, že při koupi hradíte kupní cenu, zatímco při dědění získáváte nemovitost bezúplatně. Dědická daň z nemovitosti je tedy ve většině případů nulová.

Situace se však může změnit, když se rozhodnete zděděnou nemovitost rychle prodat. Když prodáte nemovitost za méně než 5 let po zdědění, nebo je její hodnota více než 5 000 000 Kč, čeká vás ohlášení této skutečnosti finančnímu úřadu.²

Lze tomu nějak předejít? Pokud je zůstavitel přímým příbuzným (například rodič, prarodič, dítě či vnuk) nebo manžel/ka a nemovitost byla po určitou dobu v jeho vlastnictví, započítává se tato doba do pětileté lhůty.²

Pokud se žádná výjimka neuplatní a k zdanění příjmu z prodeje dojde, činí daň 15 % ze zisku. Ziskem se myslí rozdíl mezi prodejní cenou a hodnotou stanovenou pro dědické řízení. Od základu daně lze navíc odečíst náklady spojené s investicemi do nemovitosti.²

❗V případě, že si nemovitost necháte, stanete se vlastníkem nemovitosti a vzniká vám povinnost platit daň z nemovitých věcí. K tomu je nutné podat daňové přiznání k této dani, a to finančnímu úřadu v místě, kde se nemovitost nachází. Přiznání se podává do 31. ledna a uvádějí se v něm všechny stavby a pozemky nabyté nebo změněné v předchozím roce.²

Poplatek notáři při dědictví

Notář v dědickém řízení vystupuje jako nestranný soudní komisař. Jeho účast je povinná a zajišťuje, aby celý proces dědického řízení proběhl spravedlivě a podle zákona. Dohlíží na rozdělení majetku mezi dědice, provádí úřední úkony a předchází možným sporům, čímž zajišťuje transparentnost a bezpečnost celého procesu.³

Přestože se neplatí dědická daň, poplatek notáři je jedním z největších nákladů, se kterým musíte při dědictví počítat. Odměna notáři se odvíjí od čisté hodnoty pozůstalosti. Existují sazebníky, které stanovují procentní podíl z hodnoty majetku. Například:

• do 500 000 Kč je poplatek cca 2 % z hodnoty dědictví,
• od 500 000 Kč do 1 000 000 Kč činí cca 1,5 %,
• nad 1 000 000 Kč sazba klesá až na 1 %.³

Při hodnotě dědictví kupříkladu 800 000 Kč zaplatíte notáři 12 000 Kč.

Kromě toho má notář nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů spojených s výkonem své činnosti, například za telefon, poštovné, opisy či fotokopie, obvykle ve výši 300 Kč.⁷

Dále si může notář účtovat další poplatky za specifické úkony, například ocenění majetku v zahraničí nebo zvláštní znalecké posudky. Ty hradí dědic, případně všichni dědici společně, po ukončení dědického řízení. Když je dědiců více, náklady se obvykle dělí podle jejich dědických podílů.³

Jaké další náklady mohou při dědění vzniknout

Dědic se může rozhodnout, zda uplatní výhradu soupisu pozůstalosti, nebo nikoli. Pokud ji neuplatní, hradí dluhy zůstavitele v plném rozsahu. V případě více dědiců, kteří výhradu neuplatnili, odpovídají společně a nerozdílně.⁶

Dědic odpovídá za dluhy pouze do výše hodnoty svého podílu na dědictví. Když je více takových dědiců, každý odpovídá jen do výše svého nabytého podílu.⁶

Kromě toho je základním výdajem spojeným s úmrtím pohřeb. Dědicové by se měli na těchto nákladech podílet v poměru, v jakém si rozdělili dědictví.⁷

Dědické třídy

Občanský zákoník rozlišuje 6 dědických tříd, které určují pořadí, v jakém příbuzní dědí, pokud zůstavitel nezanechal závěť nebo dědickou smlouvu.⁴

• První třída – Dědí manžel/ka a děti, každý stejným dílem. Pokud jedno z dětí již není naživu, jeho podíl připadá jeho dětem, tedy vnukům a vnučkám zůstavitele.
• Druhá třída – Dědí zůstavitelovi rodiče a osoby, které žily se zůstavitelem alespoň rok před jeho smrtí ve společné domácnosti a pečovaly o něj nebo byly odkázány výživou na zůstavitele.
• Třetí třída – Dědí zůstavitelovi sourozenci a osoby žijící s ním ve společné domácnosti alespoň rok.
• Čtvrtá třída – Dědí prarodiče zůstavitele.
• Pátá třída – Zahrnuje praprarodiče.
• Šestá třída – Dědí děti dětí sourozenců zůstavitele (praneteře a prasynovci) a děti prarodičů zůstavitele (tety a strýcové). Pokud ani tety a strýcové nezůstali, dědí jejich děti (sestřenice a bratranci).

Jestli neexistuje žádný zákonný dědic, dědictví připadne státu a ten se v takovém případě považuje za zákonného dědice.⁴

Jak probíhá dědické řízení krok za krokem

Dědické řízení, tedy řízení o pozůstalosti, vede soud, obvykle ten, v jehož obvodu měl zůstavitel v době smrti trvalé bydliště. Úkony soudu provádí jako soudní komisař notář, kterého soud k tomu pověří.

Zahájení řízení – Soud dědické řízení zahájí zpravidla automaticky po oznámení úmrtí matričním úřadem. Na návrh se řízení zahajuje jen tehdy, pokud je patrné, že navrhovatel si činí právo na dědictví jako dědic.

Předběžné šetření – Notář zjišťuje okruh dědiců, odkazy, správce pozůstalosti, vykonavatele závěti a další osoby, jejichž práva či povinnosti se řízení týkají. Současně prověřuje existenci právních jednání či dokumentů významných pro dědictví, například závěti či dědické smlouvy. Každý, kdo má v držení dokumenty relevantní pro dědické řízení, je povinen je na výzvu notáře poskytnout.

Poučení dědiců – Notář vyzve každého, koho lze považovat za dědice, a poučí jej o jeho právech a možnostech odmítnout dědictví, včetně právních důsledků odmítnutí.

Jednání dědiců a projednání majetku – Notář nařídí neveřejné jednání, na které předvolá dědice, vykonavatele závěti, správce pozůstalosti a další účastníky, jejichž práva či povinnosti jednání ovlivňují. Účast je umožněna i těm, kdo nebyli předvoláni, ale mají k řízení vztah.

Soupis majetku a dluhů – Notář zjišťuje hodnotu majetku a případné dluhy zůstavitele. Pokud dědici dospějí k dohodě o rozdělení majetku, notář potvrdí jejich ujednání. V případě, že zůstavitel nezanechal žádný majetek nebo jen majetek nepatrné hodnoty, vydá notář tento majetek tomu, kdo se postaral o pohřeb, a řízení zastaví.

Ukončení řízení – Na konci dědického řízení vydá notář rozhodnutí o nabytí dědictví a případném rozdělení pozůstalosti mezi dědice. Notáři náleží odměna podle notářského tarifu, která se odvíjí od obvyklé ceny majetku v pozůstalosti.³